Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zaujímavý fantasy ladený obal albumu by zvádzal k predpokladu, že pôjde o ďalší pokus o tvorenie epického „tolkienovského“ black metalu, v ktorom vládli SUMMONING a niekoľko ich nasledovníkov sa s nimi môže porovnávať do momentu, kým im z tvorby nevybafne gýčovitosť a papundekel. Námet mi však pripadá akosi temnejší a odlišný od čohokoľvek, čo sa v Tolkienovi dialo, a aj FLESHBORE z amerického Indianopolisu hrajú čosi iného, pre US scénu typickejšieho. Dali sa dokopy v roku 2017 a debut „Embers Gathering“ z augusta tohto roku stvorili v zostave Cole Daniels basa, Cole Chavez gitary, Michael McGinley gitary, Tyler Mulkey bicie a Michael O’Hara vokály. Tejto nahrávke predchádzalo demo, EP a tri single.
Nejaké staršie veci sa v novom spracovaní dostali aj na album, ktorý prináša sedem skladieb za 32 a pol minúty. Žánrovo ide o death metal v modernejšom americkom duchu a keďže toto je popis, do akého sa zmestí kadečo, spresním, že označenie technický melodický death metal na „Embers Gathering“ sadne dosť dobre. Technika je tu taká „príčetná“, kompozície nie sú rozbité predvádzaním „to čumíte, čo sme za umelci a virtuózi“, skladby dobre spájajú výbušné motívy s náladovejšími, tu a tam až zasnenými a celkovo hudbe FLESHBORE nechýba ťah a zmysel pre gradáciu i atmosféru. Vyznieva hutne, často až drviaco a agresívne, ale vyvažovanie vzdušnejšími momentmi odrádza od použitia prívlastku „brutal“ aj napriek prevažne z hĺbky ťahanému, tu a tam až prigrcnutému vokálu.
Ten sa strieda s o niečo vyššími polohami, zaujímavo frázuje a nahrávku obohacuje o dramatický náboj. Hudobne sú títo mládenci trochu inde než súčasná tech- a prog- DM scéna, majú svoje frenetické a tremolové momenty ako napr. ARCHSPIRE, ale celkovo vyznievajú príjemne tradicionalisticky. Zvukovo takisto nemám výhrady, občas dosť dopredu vytiahnuté kopáky by si síce zaslúžili klasickejšie znenie než obľúbený súčasný štýl „tyč vo vetráku“, ale FLESHBORE mi ponúkajú dosť toho, čím tento subjektívny dojem vyvažujú. Sofistikovanejší variabilný death metal s atmosférou i dostatočnou razantnosťou na takejto presvedčivej úrovni nie je bez šance ani na súčasnej scéne s jej veľkým pretlakom skupín rôznej úrovne.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.